Saigon

Ho Či Minovo město leží na západním břehu řeky Saigon a žije odjakživa velice rušným životem, který se ještě výrazněji zrychlil od poloviny 80. let, kdy se v zemi rozběhla vietnamská verze Gorbačovovy perestrojky známá jako doi moi. Změny jsou zde patrné prakticky na každém kroku. Přerod je tak hluboký, že dokonce ohrožuje doposud pevné koloniální kořeny města s výrazným francouzským vlivem. Během dlouhých let, kdy zde obyvatelé žili pod vlivem americké konzumní společnosti, se Saigoňané naučili obchodovat a velmi pečlivě počítat ztráty a zisky. V současné době se objevují staré návyky, z nichž některé se zdály být zcela zapomenuty. Rozbíhá se tu tržní hospodářství, prozatím s mnoha rysy socialistického období, ale budoucnost jistě ukáže, že se tu zrodil další asijský tygr schopný soupeřit s takovými ekonomickými siláky, jako je Singapur nebo Bangkok.
Najdete tu všechny vedlejší příznaky hospodářského růstu – výborné restaurace, luxusní hotely, elegantní bary a kluby, obchody s pestrou a bohatou nabídkou zahraničního zboží. Město získává novou fasádu z oceli a skla, která postupně vytlačuje honosné francouzské kamenné stavby koloniálního období, starobylé pagody a naštěstí také strohé obytné domy stavěné v charakteristickém sovětském stylu. O místní architektuře se často mluví jako o „tropickém baroku“, což je velmi trefné označení kdysi okázalých, dnes již ale věkem značně sešlých koloniálních paláců, které najdete roztroušené po celém městě. Bohužel je Ho Či Minovo město stále plné lidí  - na první pohled až k prasknutí – pro něž se hospodářský růst stále ještě neproměnil ve více jídla, pohodlnější byty či lépe placenou práci.
Celkový kosmopolitní ráz této jižní metropole dokreslují stále početnější zahraniční turisté, ale také spousty nových usedlíků, kteří se sem začali v posledních deseti letech stěhovat. V mnoha případech jde o Američany a Francouze, pro které je například Praha už příliš „západní“. Velkou část neopakovatelného zážitku z pobytu v Ho Či Minově městě je právě ten mumraj a chaos, kterého se můžete na chvíli zúčastnit. Stačí vám jediné mrknutí a přijdete o nepostradatelnou částečku této složité skládanky, kterou tak jak tak nikdy nedáte dohromady. Chvíle zaváhání a už nikdy neuvidíte kolo naložené obrovským množstvím košů s ovocem, neuslyšíte chlapce vyťukávajícího divoké rytmy na bambusovou hůl ve snaze přilákat pozornost ke svým nudlím.

Dong Khoi
Nepříliš široká ulice Dong Khoi vedoucí v délce zhruba jednoho kilometru od Le Duan k řece Saigon je němým svědkem mnoha změn, kterými v posledních staletích a desetiletích prošlo Ho Či Minovo město. Nese stopy dob lepších i horších, ale stále okouzluje. V současné době ale Dong Khoi prochází znovuzrozením. Najdete tu opravdu eklektickou směs budov. Je tu vše od velkolepých koloniálních paláců přes úzké obchodní domy až po nevzhledné betonové novostavby. Celkově je to ale místo zasvěcené obchůdkům se suvenýry a butikům s oblečením známých zahraničních značek, kde se většinou setkáte s movitými zahraničními turisty. Každou neděli večer zdejší chodníky ožijí záplavou mladých lidí, kteří se vydávají také na souběžnou ulici Nguyen Hué, většinou na svých motorkách a ve svém nelepším oblečení, tedy džínách a potištěných tričkách.

Katedrála Notre Dame

Na severním konci ulice Dong Khoi stojí červená cihlová stavba katedrály Notre Dame z konce devatenáctého století. Návštěva katedrály je mimo jiné skvělou příležitostí k pozorování lidí. Neustále zde proudí davy žen oblečených do svátečních, hedvábných halen a elegantních černých kalhot, v rukou probírají kuličky růžence a k tomu tlumeným hlasem přeříkávají modlitby, které se zvláštním způsobem prolínají s neustálým hukotem z ulice. Před setměním se celý prostor zahalí do neonového světla a nad postavou Ježíše Krista se objeví rovněž modrý neonový nápis Ave Maria.
Před katedrálou je park, jehož hlavní zajímavostí je velmi pěkná socha Panny Marie. Na chvíli se tu zastavte a dobře si prohlédněte její tvář. Místní obyvatelé tvrdí, že viděli, jak Panna Marie roní slzy. Dvojice přísně zaostřených věži katedrály Notre Dame byla po dlouhá desetiletí hlavním orientačním bodem ve městě. Řídili se podle něho jak turisté, tak místní obyvatelé.

Náměstí Lam Som
Ulice Dong Khoi se několikaset metrů jižně pod katedrálou rozšíří a elegantně bílé stěny, otáčející se zeměkoule a barevná keramická střecha hotelu Continental vám budou jasným signálem, že jste dorazili na náměstí Lam Som.
Na východní straně náměstí Lam Som stojí se svým obřím majestátním klenutým vstupem obráceným k jihu do ulice Le Loi vznešená, zhruba 100 let stará budova Městského divadla. V roce 1955 zde dočasně sídlilo Národní shromáždění, ale dnes je celá stavba opravena a důstojně odkazuje na svoji tehdejší slávu; opět ve svých prostorách hostí divadelní i taneční představení a konají se tu i módní přehlídky.

Muzeum Ho Či Minova města
Ze všech koloniálních staveb , kterými Francouzi poctili svou asijskou kolonii, je jednoznačně nejokázalejší a nejnápadnější bývalý palác Gia Long. V současné době se v paláci nachází muzeum Ho Či Minova města ( denně 8:00 – 17:00, 15 000 VND). Najdete tu množství fotografií, dobových dokumentů a předmětů, které zobrazují boj vietnamského lidu proti francouzským a americkým vojákům. I ti z vás, kteří nijak netouží po dalších informacích o  neklidné minulosti země, jejich krvavých konfliktech a mrtvých, budou okouzleni celkovými rozměry a vzhledem vnitřních prostor muzea. Při troše štěstí se během prohlídky muzea můžete setkat s novomanžely pózujícími pro fotografa, kteří si honosnou stavbu a její udržovanou zahradu často vybírají jako pozadí pro své svatební snímky.
Jako v mnoha vietnamských muzeích i zde najdete válečné zbraně soustředěné v zahradě. Decentně skrytý za tropickými keři je tu vystavený sovětský tank, americká helikoptéra a protiletecká děla. Všemu jasně vévodí dvojice nablýskaných, ale nefunkčních stíhacích tryskáčů.

Palác sjednocení a okolí
Zhruba po pěti minutách chůze směrem na sever po ulici Nam Ky Khoi Nghia vod Muzea Ho Či Minova města narazíte na Palác sjednocení (denně 7:30 – 11:30 a 13:00 – 16:00, 15 000 VND včetně prohlídky v doprovodu průvodce), nad nímž se ve větru hrdě třepotá rudá vlajka. Jde o nepříliš vzhlednou betonovou stavbu s bílou fasádou, která trochu připomíná městskou knihovnu. Budova byla dokončena v roce 1966 a dostala název Palác nezávislosti. Když ale jižní Vietnam v roce 1975 padl do rukou komunistického Severu, byla přejmenována na Palác sjednocení. To, že v názvu zůstalo alespoň slovo palác, má souvislost s velkým množstvím turistů, kteří sen dodnes míří. Komplex se od doby svého vzniku prakticky vůbec nezměnil a na první pohled je to na něm vidět; vyhlíží značně omšele a nevábně. Jeho vnitřní prostor, který zoufale čeká na opravu nebo alespoň lepší údržbu, je jakýmsi strnulým skanzenem kýčovité interiérové architektury šedesátých a sedmdesátých let minulého století.

Pagoda Xa Loi
Stroze vyhlížející komplex z roku 1956 vás asi nijak zvlášť neohromí; jeho jednoznačně nejnápadnější část je vysoká věž, jejíž nevzhledné béžové bloky působí dosti omšele a celkový dojem nedokáže změnit ani šest nad sebou umístěných orientálních střech. Hlavní svatostánek, do něhož se dostanete po dvojitém schodišti (část vyhrazenou pro muže budete mít po levé ruce, vpravo by pak měly stoupat ženy), je prakticky stejně nezajímavý; za obří urnou na kadidlové tyčinky, jež je docela nápaditě zdobena hliněnými kuličkami a kousky rozbitého porcelánu, spatříte vysoký prostor, jehož dominantou je mohutná pozlacená postava Buddhy. Kromě ní si tu můžete prohlédnout také čtrnáct nástěnných maleb s výjevy zachycujícími epizody z jeho života.

Pagoda Jadeitova císaře a chrám Tran Hung Dao
Pagodu Jadeitova císaře (denně 6:00 – 18:00), kterou zde na samém počátku 20. století postavila místní katonská komunita – dodnes je to jedna z nejpozoruhodnějších staveb celého města, skutečně skvostná ukázka pagody. Kdybyste z časových či jiných důvodu chtěli v Ho Či Minově městě navštívit jen jeden chrám, pak byste si rozhodně měli vybrat právě tento, už jen pro zdejší nádherné dřevěné obložení s jemnou, bohatě zlacenou řezbou a pestrou, neobyčejně zvláštní přehlídku skvostně provedených božstev jak taoistickýckých tak buddhistických, která se společně tísní pod střechou obtěžkanou početnými draky, ptáky a dalšími zvířaty.
Nad centrálním oltářem hlavního sálu se tyčí socha Jadeitového císaře, který je zde zachycen se skutečně velkolepým knírem. Právě Jadeitový císař hlídá vstup do nebe, při čemž mu pomáhají dva nebeští strážci – jeden z nich přidržuje lampu, kterou osvětluje cestu pro cnostné a spravedlivé a druhý v ruce přidržuje děsivě vyhlížející sekeru.
O něco méně působivý, ale rozhodně také hodný vaší pozornosti je nedaleký chrám Tran Hung Dao (denně 7:00 – 11:00 a 14:00 – 17:00), který stojí jen o několik set metrů dále západním směrem, poblíž Pagody Jadeitového císaře, na ulici Vo Thi Sau, číslo popisné 36. Byl zde postaven v roce 1932 a v roce 1973 prošel výraznou rekonstrukcí. Je zasvěcen legendárnímu vojenskému stratégovi a především taktikovi Tran Hung Daovi, který roku 1287 získal drtivé vítězství v boji s třísettisícovou armádou samotného Kublajchána, jenž svými mongolskými hordami vtrhl do jihovýchodní Asie. Socha velkého válečníka dnes dominuje vcelku skromně vyhlížejícímu chrámovému nádvoří. Je na ní zachycen v patřičně bojovné póze a jeho vzhledu škodí pouze boty se zvednutými špičkami. Za sochou si můžete poohlédnout dvojici tygrů, kteří společně stráží interiér chrámu. Zbožní věřící a chrámoví strážci jim do tlam čas od času vkládají kusy syrového masa, ale mnohem častěji  v nich hoří příjemně vonící kadidlo.

Chrám Le Van Duyet

Dalšího vietnamského národního hrdinu připomíná Chrám maršála Le Van Duyeta, který je mezi místními známý spíše jako Lang Ong – najdete jej na samotném vrcholu ulice Dinh Tien Hoang, v místech kde v minulosti stála pevnost Gia Dinh. Tento vojenský mandarín a eunuch žil na konci devatenáctého století. Samotný chrám, který je tvořen třemi velmi prostorami skrytými za omšelým průčelím ozdobeným postavami jednorožců, jež umělec vytvořil z kousků porcelánu, překvapí stylovou atmosférou. V každé z prvních dvou prostor najdete oltář, na němž je umístěn maršálův portrét, v druhém případě je dokonce chráněn ohromnými kly, které na první pohled vypadají hodně starobyle.

Cho Lon
Hustá spleť ulic, které tvoří místní čínské ghetto CHO LON, byla v minulosti od zbytku Saigonu zcela oddělená, i když tehdy byli zdejší obyvatelem s centrem spojeni nesmírně významnou, 5 kilometrů dlouhou ulicí Tran Hung Dao. Po krátké procházce po čtvrti Cho Lon, jejíž jméno v doslovném překladu znamená „velký trh“, se přesvědčíte, že zdejší životní tempo a obchodní aktivita je i na vietnamské poměry více než strhující. Největší z mnoha krytých tržnic je pětipatrová  budova An Dong postavená v roce 1991. Pokud máte v úmyslu dopřát si spíše procházku mezi prodavači a vychutnat si nezaměnitelnou atmosféru čínského tržiště a netoužíte nakupovat, tak byste se jednoznačně měli vydat na historickou tržnici Binh Tay. Nejlépe si celou čtvrť Cho Lon vychutnáte, když se na chvíli necháte unášet rytmem zdejšího života a na hodinu dvě slynete s beztvarým davem, kde jedinec – tak typicky pro velkou část Asie – nemá velký význam. Neváhejte a vplujte do divoce se pohybující řeky těl, na jejichž okrajích pracují neuvěřitelně zruční holiči, kteří stíhají bez zbytečného zdržování, takřka za letu obsloužit zákazníky, prodavači ptáků posedávají před zchátralými pagodami a chrámy, ženy nakupují zeleninu a ryby na večeři a pouliční prodavači nabízejí houby, sušené garnáty a rýžový papír.

Tržnice Binh Tay a okolí

Na první pohled působí tržnice Binh Tay se svými terasovitými hořčicově zbarveným střechami propletenými křivkami hadů jako obrovský chrámový komplex. Ale jakmile se dostanete dovnitř, pochopíte, že v tomto svatostánku se uctívá pouze pozlátko a spotřeba. Pokud něco skutečně výstižně ztělesňuje komerční naladění Čínské čtvrti, pak je to rozhodně tržiště Binh Tay se svými důmyslně sešněrovanými uličkami, ve kterých to jen hučí nabídkou nejrůznějšího zboží, od suchých ryb přes nakládanou zeleninu a chilli papričky, které se drtí přímo před vašima očima až po keramiku naskládanou do komínů málem až ke střešním trámům; najdete tu pestrobarevné vietnamské čepce které ženy tak rády nosí a ještě mnohem a mnohem víc. Párek půvabně se rozpadajících bloků, z nichž každý má čtyři krásné maurské kupole, uzavírá tržnici, zatímco početná armáda řidičů moto taxíků a cyklo rikši obléhá její přední vstup. Za jižní stranou Binh Tay se shromažďuje spousta prodavačů levného občerstvení, kam si chodí na jídlo obchodníci z tržnice.

Nguyen Trai a okolí
Největšími architektonickými skvosty Čínské čtvrti jsou pochopitelně chrámy a pagody, z nichž se většina nachází na ulici Nguyen Trai nebo jejím okolí – asi čtyřkilometrovému pásu táhnoucím se k severovýchodu až k ulici Pham Ngu Lao, který začíná nad severní stranou kostela Cha Tam.

Na sever od Cho Lon
K zajímavějším svatostánkům Ho Či Minova města zcela jednoznačně patří pagoda Giac Lam, která stojí poněkud stranou od hlavních turistických tras severně od Cho Lon – ve stejných místech najdete také v poslední době velmi rušnou a na první pohled prosperující závodní dráhu Phu Tho, která jistě nadchne všechny milovníky koňských dostihů. K oběma zajímavostem vás naštěstí bez sebemenších problémů dopraví většina místních řidičů Honda om a cyklo rikši. Poblíž pagody je dále možné navštívit zábavní park Dam Sen, jenž ale nadchne zejména turisty cestující s dětmi.

Pagoda Giac Lam byla postavena v roce 1744, která vypadá ještě o dost starší. Dodnes ji podpírá 98 sloupů z tvrdého dřeva, nesoucí nápisy v tradičním písmu chu nom ( jde o vietnamské písmo založené na čínských ideogramech).  Giac Lam je plný na první pohled starého zařízení, vše tu působí mile archaicky, od cihlově červených dlaždic na podlaze úřez extravagantní lustry až po starodávné stoly, u nichž sedí mniši a popíjí čaj. Okamžitě po vstupu vás obklopí atmosféra solidnosti, jež v tomto případě více než jinde souvisí se stářím.

Ho Či Minovo město se skládá až z 24 okresů, přičemž okresky 1 – 5 (Disctrict 1-5) mají největší počet památek, restaurací, barů, nočních klubů a nákupních středisek ve městě. Cestování známými rikšami patří mezi nejoblíbenější způsoby dopravy turistů. Ve městě můžete ale vyzkoušet i efektivní taxi služby motocyklů, veřejné autobusy a soukromé taxíky, které Vás dopraví do centra města, ale i dál. Cestovatelé si také mohou pronajmout jízdní kola nebo motocykly, i když jet v rušném a nebezpečném provozu může být pro nezkušené řidiče opravdovou výzvou.  

Mezinárodní letiště Tan Son Nhat
Letiště Ho Či Minova města má dvě budovy pro domácí a mezinárodní lety. Francouzská vláda toto letiště postavila v třicátých letech minulého století a pojmenovali ho Mezinárodní letiště Tan Son Nhat. V roce 1950 Spojené státy Americké darovaly letišti 2 000 metrů dlouhou přistávací dráhu. Dnes je hlavním letištěm jižního Vietnamu a patří mezi nejrušnější letecké základny na světě. Příletová hala má turistické informační centrum, poštu a směnárnu, zatímco v odletové hale můžete najít restaurace, klimatizaci a doktora. Personál na letišti je přátelský a milý, ale bohužel postrádá znalosti anglického jazyka. 

Centrum města (District 1)
Centrum města je také známo jako District 1. Je tím správným místem, pokud hledáte skvělé jídlo, výhodné obchody a zábavný noční život. Protože je hlavním obchodním centrem Saigonu (většina místních obyvatel mu tak stále říká), tak je tam život optimistický (a to noční i denní). Turisty už několik let fascinují ženy v tradičních dlouhých šatech, které se věnují svým každodenním povinnostem a místní obyvatelé, kteří si vychutnávají jídlo ve stáncích. A co by to byla návštěva Ho Či Minova města bez brouzdání vedlejšími uličkami? District 1 je rozhodně centrem všeho, co se v Ho Či Minovu městu děje. 
Cholon - Chinatown
Cholon je největší vietnamskou čínskou čtvrtí s kořeny, které sahají až do roku 1778 a je také místem s velkým historickým a kulturním významem. Čínské menšiny se tady ukrývaly před Tay Sony a následně musely tuto oblast 2x rekonstruovat, přičemž až 70% obyvatel zemřelo, když se snažili utéct na lodích. Ti, kteří přežili se zabydleli a začali prodávat různé čínské výrobky. Během války ve Vietnamu byl Cholon prosperujícím černým trhem pro americké vojáky, kteří obchodovali se zásobami americké armády. Dnes je oblast oblíbeným místem pro turisty a přitahuje mnoho návštěvníků z Taiwanu a Číny. Cholon je zajímavým místem, kde můžete vidět klasickou čínskou architekturu s čínskými restauracemi, díky kterým se vrátíte do minulosti.  
Pham Ngu Lao Street
Ulice Pham Ngu Lao je na západním okraji District 1 a je proslulá jako místo, kde se ubytovávají baťůžkáři během jejich dovolené. Nachází se jen 25 minut taxíkem od Mezinárodního letiště Tan Sot Nhat ale projedete se i po vedlejších uličkách a samozřejmě, že uvidíte i ty slavné ulice jako Pham Ngu Lao, De Tham, Bui Ven a Don Quang Dao. Podél těchto uliček se nachází restaurace v západním stylu, kavárny a mezinárodní bary, několik turistických kanceláří, levné motely, hostely a penziony, internetové kavárny, lékárny a obchody se suvenýry. Ulice Pham Ngu Lao není ovšem omezena jen pro turisty, kteří chtějí za každou cenu ušetřit. Díky své jedinečné atmosféře láká návštěvníky odkudkoliv, a to i díky tomu, že se nachází v těsné blízkosti významných památek. Jelikož se na Pham Ngu Lao vždycky něco děje, tak mnozí návštěvníci rádi ochutnávají místní jídla nebo pozorují místní obyvatele, zatímco si popíjejí neuvěřitelně levné pivo.  

Uvnitř hlavní části tržiště v husté síti natěsnaných uliček, vytvořených vršícím se zbožím jednotlivých prodejců, kterých jsou zde tisíce, se budete muset pěkně proplétat. Jestli se sem vypravíte za suvenýry, objevíte zde vše: typické kónické klobouky, tašky ve tvaru košíků, boty a střevíce, kávu z Da Lat i vietnamská trička. To je ovšem nic ve srovnání s tím, co najdete v zadní části, na takzvaném mokrém trhu., kde na vás ve kbelících čekají úhoři, svazky živých žab svázaných za nohy, hromady prasečích uší a rypáků, koše nacpané slepicemi a tak dále. Pokud po tomto pohledu a také neodvratně drsném čichovém zážitku snesete pomyšlení na jídlo, musíte se vydat do jižní části tržnice. Najdete tam spoustu stánků se zdejšími evergreenovými pokrmy com a pho, ale také bagety, které najdete cestou k zadní části hlavní haly. Večer stánky s občerstvením, soustředěné po stranách tržnice, kde se prodávají hlavně plody moře, přitahují početné zástupy místních lidí i turistů.

Krůček nad pouličními stánky svou kvalitou a úrovní prostředí stojí pouliční jídelny, kde se podávají sytá jídla typu com a pho (rýžová a nudlová jídla), která se servíruj formou bufetu na kovových tácech a ve velkých várnicích, z nichž se návštěvníci sami obsluhují. Když zavítáte na takové místo, stačí ukázat prstem na pokrm, který vás zaujal, posaďte se a v klidu si ho snězte – pár drobných zaplatíte o něco později. Levné restaurace soustředěné v zóně kolem ulic De Tham, Pham Lao a Bui Ven, které se orientují převážně na turisty, jsou příjemné a vyplatí se do nich zavítat hlavně v případě, že máte chuť si dát levný steak s hranolkami či opečené nudle, ale pokud chcete vyzkoušet to nejlepší ve městě, musíte zamířit do nějaké pořádné restaurace, které jsou, samozřejmě nahlíženo očima samotných Vietnamců, neuvěřitelně drahé. Suma za pokrm v kterékoliv z nich by patrně pokryla měsíční útratu za jídlo pro celou vietnamskou rodinu. Podle západních standardů jsou však poměrně levné a kvalita pokrmů je prvotřídní. Suroviny zde navíc budou vždy čerstvé a zelenina z nejlepší vietnamské zemědělské oblasti Da Lat. Celá řada luxusních hotelů dnes provozuje bufety a jídelny, kde se přibližně za 10-15 USD můžete na talíř naložit tolik, kolik sníte, zatímco některé noblesnější podniky přišly s nabídkou levných pevných obědových menu a v době jídla zvou muzikanty, aby nalákali strávníky na tradiční lidovou hudbu

Bary a hospody v poslední době stále častěji nabízejí po večerech různé živé hudební produkce, aby přilákali hosty – většinou se setkáte s filipínskými nebo místníma kapelami hrajícími zaručeně neškodný pop-rock ovlivněný hlavně kapelami Creedence Clearwater a Eagles. Domácí talenty si můžete jt poslechnout do parku Cong Vien Van Hoa. Na ulici Cach Mang Thang Tam nebo do parku Son Tra na ulici Nguyen Thai Hoc, kde vietnamští zpěváci sentimentálních písní v líbivých koktejlových šatech, s účesem ve stylu papoušek kakadu a také v souladu se svým hlasovým rozpětím pějí západní a vietnamské popové hity především místnímu obecenstvu. Občas se tu objeví i nějaké západní jméno známé ve světě „show businessu“, takže se mrkněte na místní plakáty nebo se poptejte. Déle do noci zůstávají otevřené některé kluby a diskotéky, kde si u sklenky nebo při tanci můžete prodloužit večer.
Bary a hospody

Nabídka barů a hospod je v Ho Či Minově městě poměrně pestrá. Najdete tu ponorková doupata i elegantní podniky, které by se nemusely stydět ani v hlavních evropských velkoměstech. Jak jistě tušíte, mnohé z nich mají sídlo na Dong Khoi, zatímco další vyhlášenou oblastí je okolí ulic Le Thanh Ton, Hai Ba Trung a Thi Sach, kde najdete celou hromadu podniků, od těch uhlazeně luxusních, kam chodí místní zbohatlická omladina, až po „nory“ kam se chodí prostě pít. Nesmíme zapomenou ani na GI bary šedesátých let ( GI je označení amerického vojáka), které se přeorientovaly na přistěhovaleckou klientelu. K nabízeným službám takových podniků patří i pronájem apartmánu v blízkém okolí. I okolí de Thamje samozřejmě plné levných lokálů, často se z obyčejných denních restaurací vyloupnou místa, kam se jednoduše chodí na pivo nebo něco ostřejšího. Dají se vyzkoušet také, tedy v případě, že máte investigativní náladu a chcete zjistit, jak to vypadá na takových místech a ještě ušetřit pár dolarů za pivo, nebo se zde setkat s podobně naladěnými turisty. Ceny se velmi různí: velké pivo v pouliční kavárně dostanete ani ne za dolar, ale v pěkném baru na Dong Khoi klidně zaplatíte i čtyřikrát tolik. Víno a likéry dostanete jen v lepších podnicích a ceny jsou o něco vyšší. V centru můžete ušetřit, pokud využijete takzvané šťastné hodinky (happy hour), kdy se v podvečerních hodinách nalévá za nižší cenu a nebo překvapivě levných bia hoi, kam si můžete zajít na dobré točené pivo. Diskotéky a kluby Diskotéková a klubová scéna v Ho Či Minově městě poslední dobou značně upadá v důsledku tvrdého postoje oficiálních míst, který zasáhl celé město, jež se kolem dvanácté noří do nuceného ticha. Kromě obvyklých diskoték tu najdete pár tradičních nočních klubů, kde se hostesky oblékají do odvážně střižených oblečků. Pak tu ještě najdete pár míst, kam si příslušníci starší generace chodí ukojit svoji vášeň – tanec na velkém parketu tanečního sálu. To však nebere za srdce místní omladinu, která se pod vlivem masových médií zamilovala do vietnamského popu a nejnovějších hitů západní provenience. Ve většině klubů a diskoték vybírají vstupné ( zpravidla ve výši 3-5 USD), které vám zaručuje první nápoj zdarma, ale na některých místech se to pak vyrovná v ceně dalších nápojů. Nejžhavější novinky z klubového života a programy je potřeba zase hledat na stránkách místních časopisů.

Návštěvníci Vietnamu se zájmem o historii země, zda najdou mnoho kopii knih, většinou je nabízejí pouliční prodavači ve vyhlášených turistických zónách - na svých zádech nesou zhruba metrové štosy knížek. Bohužel anglicky psaných knih je v běžném knihkupectví spíše nedostatek. Na nákup levných suvenýrů se vydejte na tržnici Ben Thanh nebo do ulic De Loi či De Tham. Chcete-li naopak pořídit něco hodnotného a cenného, prozkoumejte luxusní obchody na Dong Khoi a v okolních ulicích Dong Du a Mac Thi Buoi. Smlouvání je u nakupování nezbytné a měli byste si ho osvojit, zejména pokud chcete hodně nakupovat. Velká obchodní centra přitahují zvědavé zástupy lidí svým okázalým přepychem i zvláštním půvabem. Některá kromě nakupování nabízí také další rozptýlení v podobě kinosálů a hal s bowlingem. Určitě si však také zajděte do místních tržnic, abyste věděli, jak to tam vypadá. Na obou místech nahlédnete do tradic i kultury Vietnamu a užijete si smlouvání. Největší tržnicí je Ben Thanh, kterou najdete na křižovatce ulic Tran Hung Dao, Le Loi a Ham Ngi. Nabídne vám především obrovské množství levného oblečení (ao dai a méně než 20 USD) a všemožné druhy suvenýrů od sad hůlek až po ryté pečetě. V Cho Lon (čínská čtvrť) je vyhlášenou obdobou tohoto trhu tržnice Binh Tai, kterou najdete pod ulicí Thap Muoi na jihozápadním okraji čtvrti, ale možná zde objevíte méně zajímavých věcí, než byste čekali. Tržnice Thai Binh leží v centru města na západním konci ulice Pham Ngu Lao. Z batužkařské zóny je to kousek – zajděte si sem pro čerstvé ovoce a další potraviny. Tržnice Dan Sihn, kterou najdete na adrese 104 Yersin má významnou část plochy věnovanou suvenýrům z války – jsou tu hlavně americké a vietnamské předměty z tohoto období. Menší suvenýry mají i v obchůdcích na ulici Le Loi a Dong Khoi – starých mincí, známek, různých zpráv, sdělení a přání s typickými vietnamskými sceneriemi ručně malovaných na hedvábí tu najdete také spoustu. Starožitnosti a kuriozity objevíte i v několika obchodech na ulici Le Cong Kieu a zajímavé modely lodí se prodávají na ulici Cao Ba Quat severně od Městského divadla, pár kroků východně od hotelu Caravelle. Obecně se dá říci, že mají obchody otevřeno denně od 10:00 do západu slunce, ale v některých prodejnách mají dlouhou polední nebo odpolední přestávku, tak větší obchodní domy mají otevřeno zpravidla do 20:00.

Tunely Cu Chi
V průběhu vietnamsko-americké války se ve vesnicích soustředěných v okolí čtvrti Cu Chi skrýval velký počet bojovníků a politických pracovníků Viet kongu (VC). Není asi třeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že Američané o ně projevovali nesmírný zájem, takže utajení byly jejich hlavní starosti. Skvěle jim k tomuto účelu posloužily podzemní chodby, které se postupem času změnily v ucelený, nesmírně složitě promyšlený a propracovaný systém podzemních úkrytů, do nichž se komunisté ze severu doslova zakopali. V současné době jsou legendární tunely Cu Chi turistům přístupné jen v několika krátkých úsecích. Když budete mít o jejich prohlídku zájem, musíte počítat se značným nepohodlím. Za krátký pohled do světa severních bojovníků proti americkým okupantům zaplatíte pádem na všechny čtyři končetiny, po nichž se budete plazit s nepříjemně ohnutými zády do temného podzemí. Dobrou zprávou je, že několik úseků bylo kvůli turistům zvětšeno, takže se dají projít ve vztyčené poloze, ale i tak je to zážitek určený lidem, kteří netrpí klaustrofobií a nevadí jim pobyt v tmavých, hodně vlhkých prostorách.

Velký chrám Cao Dai V Tay Ninh
Velký chrám
Na pozemek Velkého chrámu Cao Dai postaveného v roce 1927 se dostanete na první pohled okázalou a velkolepou bránou. Hned za ní vás čeká široká cesta, která vás dovede kolem rozlehlých travnatých ploch používaných při různých slavnostních příležitostech k jednoznačně exotickému chrámu, jenž je hlavním mocenským a duchovním centrem náboženství Cao Dai. Pohled je ještě výrazně umocněn pozadím, které tvoří vzdálená hora Nui Ba Den vystupující nad levou částí chrámu. Mnoho turistů bezprostředně po příchodu podlehne klamnému dojmu, že Velký chrám se před ním propadá do země, což je způsobeno optickou iluzí souvisící se stoupajícími schody, jež vedou do vnitřní části svatostánku. Přes ostře křiklavé barvy a takřka rokokovou výzdobu nepůsobí celá stavba nijak zvlášť kýčovitě, byť se nepochybně pohybuje nebezpečně blízko hranice dobrého vkusu. Přední průčelí lemuje dvojice hranatých, pagody v připomínajících věží a nad centrálně umístěným krytým vstupem je zahnutý balkon zdobící první podlaží a nechybí zde ani Boží oko. To je z pochopitelných důvodů nejčastěji se opakující dekorací vnitřních prostor chrámu; oko uzavřené v trojúhelníku, jak je známé z amerických bankovek.
Vnitřní prostor Velkého chrámu je jasným odrazem eklektické povahy tohoto pozoruhodného náboženství. Není se teda proč divit, že z částí ocitnete v katedrále a zčásti v pagodě. Sjednocujícím prvkem je množství ikon a dalších ozdob shromážděných pod poněkud nesourodě působícím klenutým stropem. Pozoruhodné je také barevné řešení interiéru, jež na první pohled připomíná hinduistický chrám.
Muži vstupují do chrámu vchodem po pravé straně, ženy mají vyhrazeny dveře na levé straně, přičemž si všichni musí zout boty. V hlavním vstupním sále je umístěna velká nástěnná malba zachycující tři „signatáře třetí smlouvy mezi Bohem a Ludstvem“.
Turisté mohou bez problému projít hlavní lodí katedrály, ale musí se držet mezi lavicemi. Je zakázáno odbočovat mezi řady růžových pilířů ozdobených zelenými draky. Vnější stěny katedrály zdobí ostře řezaná okna a na jejich mřížování si můžete opět prohlédnout motiv Božího oka, které je v tomto případě obklopeno lotosovými květy.
Bohoslužby se konají denně vždy v 6:00, 12:00, 18:00 a o půlnoci. Většina cestovních kanceláří upravuje dobu návštěvy chrámu tak, aby turisté mohli vidět polední bohoslužbu.